Uprostřed letošního léta nás navždy opustila dlouholetá vedoucí souboru Stará Líšeň, paní Zdena Hánečková. Jak si řada Líšňáků jistě vzpomíná, patřila mezi celoživotní tvořivé učitele češtiny, zeměpisu i tělocviku. Dlouhá léta učila na zdejší škole, kterou sama vychodila. Byla nadšená Sokolka, zpěvačka Vachova sboru moravských učitelek a vedla celou řadu pěveckých kroužků. Zdenka bývala ozdobou mnoha akcí. Naposledy s námi ještě zvládla vystoupení pro svaz invalidů v Hodoníně u Kunštátu a strávila jednu zkoušku, když se covidová situace rozvolňovala. Své milované písničky tam zpívala naplno. Odešla tiše, smířená a vyrovnaná, obklopená svými nejbližšími. Už nám nikdy nezazpívá žádnou písničku, ani nenapíše plkačku, avšak ty, které nám tu zanechala, budeme opatrovat, hrát a zpívat, dokud nám bude přáno. V těch jejích vzácných slůvkách je totiž uložen odraz duše člověka vnímavého a nadmíru citlivého. Vždy nám zůstane v srdcích naše paní učitelka laskavá, moudrá a noblesní s dobrým srdcem. Věřím, že málokdo dokázal tolik docenit její pedagogické mistrovství, aby lidé pracovali a přitom v souboru vládla dobrá nálada. Nebylo snadné udržet v chodu takovou skupinu různorodých osobností, které mají svoje vzpomínky na to, „co v té Líšni bývávalo“. Jako líšeňský přistěhovalec ráda vzpomínám na její vášnivé debaty s Boženkou Šebelovou o tom, jak kdo zpívával kterou písničku, která babka nosívala jaké pančuchy. Další členové souboru se pak přidávali se svými zkušenostmi, co jejich maminky a babičky… A všechno bylo vedeno snahou zachovat ty písničky a plkačky v co nejčistší podobě. Pamatujeme si ji vždy pečlivě připravenou a plnou energie. Měly jsme narozeniny ve stejný den (ona se v Líšni narodila 1. února 1922) a také jsme je spolu každoročně zpíváním lidových písniček slavily. Stačilo některou vzpomenout nebo začít a Zdenka už k ní chytala druhý či další hlas. Těšily jsme se, že tu její stovku v únoru prozpíváme covid necovid. Děkuji osudu, že jsme společně prožili ta krásná, pracovitá, poctivá i veselá léta. Zdenička pro mě byla vzorem slušnosti, moudrosti a laskavosti a také způsobu, jak se dožít požehnaného věku s noblesou. Dodnes jsem jí vděčná za pohled na svět, který do mého života vnesla. Je skvělé, že vychovala následovníky, jak rodinné (syna, dceru, vnučku), tak i profesní (dnes vede soubor paní Růžena Žalkovská). Svým působením posunula vývoj folklóru v Líšni i nás všech, kteří jsme měli to štěstí pobývat v její blízkosti. Těžko, hodně těžko by se hledal jiný člověk s podobnými vlastnostmi. Ale i kdyby se našel, nikdy by to nebyla naše Zdenička.

Dana Linkeschová