Víc než rok žijeme všichni v této prapodivné etapě našich životů. Od května do poloviny října jsme měli možnost se normálně scházet a pracovat na naší nové hře. Bohužel druhá polovina října nám vystavila stopku a všichni se musíme nějak potýkat s problémy, které přináší doba jak v pracovním tak v osobním a vlastně i divadelním životě. Někdo z nás pracuje standardně, někdo zažívá práci z domova, někdo má dlouhé prázdniny a potýká se s nudou. Někteří z nás se věnují divadlu učením textů, plánováním choreografie, vymýšlením technických fines nové hry. Prostě každý po svém.

V aktuální době se věnujeme, jak už jsem nastínila v první otázce, detailům k naší nové hře „Proč si Líšňáci pijí krev, aneb Drákula v Líšni“. Někdo piluje choreografii jednotlivých scén, snažíme se dostat do formy kostýmy, vzniká nový interní katalog majetku divadla a  začínají se rodit další dvě velké hry, a samozřejmě opět komedie. Pokud mohu napovědět, v jedné z nich se diváci dozví, že Ameriku neobjevil Kolumbus, ale Líšňáci. A ve druhé komedii, tentokrát do Líšně nezavítá nikdo jiný, než největší a nejslavnější detektiv v dějinách lidstva, Sherlock Holmes.

Celý divadelní soubor je v podstatě v pravidelném kontaktu přes veškeré komunikační kanály, ať už jde třeba o FB nebo whatsapp. Výjimkou ale není ani e-mail, klasické telefonní hovory, případně video hovory, abychom nezapomněli, jak vypadáme. S udržením členů divadla není nejmenší problém, všichni jsme kamarádi a blízcí přátelé, máme za sebou spousty let v národopisném souboru, všechny nás při sobě drží láska k divadlu a naše kamarádství. Problém je spíš v tom, že už bychom rádi chodili na zkoušky, vídali se, poklábosili a zkoušeli.

Náš kontakt je pravidelně nepravidelný a zároveň nepravidelně pravidelný a to s ohledem na to, kdo z nás má malé děli a musí uspávat. Bereme v potaz i procházky se psy po lesích, únavu paních učitelek z online vyučování. Také to, že někteří z nás pracují na zahradě. Takže není jednoduché se spojit všichni najednou v jednu chvíli. Rozhodně se ale nestane, že bychom si zapomněli popřát k narozeninám, jmeninám, svátkům a samozřejmě jsme v kontaktu i po stránce divadelní a hlavně lidské, jelikož jsme všichni dobří kamarádi a máme si vždy co říci.

Naše plány jsou poměrně jednoduché. Tvrdá práce, abychom dohnali to, co jsme ztratili a abychom mohli co nejdříve našim divákům předvést novou hru, která měla mít premiéru už v listopadu loňského roku. Dá se tedy říci, že nás čeká mnoho a mnoho zkoušení, spousta opakování toho, co jsme již nastudovali a samozřejmě nás čeká i spousta setkání, protože si prostě chybíme. Mám-li být konkrétní, rádi bychom, pokud to situace dovolí, zahráli pohádku „O nafrněné vichřici“ v rámci Dětského dne v Líšni a Dětského dne v ZOO Brno. Tento projekt je na podporu dětských domovů a účastníme se ho pravidelně už asi pět let. Určitě absolvujeme víkendové soustředění, kde budeme finišovat na velké hře. Otázkou ovšem zůstává, kdy bude moct být premiéra. Na podzim bychom rádi také odehráli u nás.

Jaroslava Lánová

Fotografie jsou z divadelní hry Jak se Líšeň stala slavnou aneb pravda o Napoleonovi a z pohádek Přehádané peklo a Jak šel sedlák Haštal k vodníkům pro poklad.